Migrace a pobyt cizinců v ČR – fakta a otazníky pro média.

Newsletter programu Migrace společnosti Člověk v tísni  

Tentokrát jsme pro vás připravili tato témata:

• Ministerstvo vnitra připravuje projekt dobrovolných návratů pro nelegálně pobývající cizince, který nabídne jednorázově šanci cizincům pobývajícím v ČR bez platných povolení odcestovat bez větších postihů domů
• Absolventka Právnické fakulty UK Ukrajinka Oksana Rizak se svěřila s ústrky ze strany státu, kterým zde musela jako zahraniční studentka čelit. Patří mezi ně například neuznání rozhodnutí o přijetí ke studiu jako dostačujícího dokladu k vydání víza za účelem studia, neodůvodněné rozhodování a odlišná interpretace zákona se strany orgánů veřejné moci, nekonečné fronty na úřadech cizinecké policie či ztížená možnost přivýdělku během studia pro studenty ze třetích zemí.

    1/ Dobrovolné návraty i pro nelegály:   Začátkem srpna spustí Ministerstvo vnitra projekt dobrovolných návratů pro cizince, kteří v Česku pobývají nelegálně. Dosud se podobného projektu, probíhajícího od letošního února, mohli účastnit jen ti cizinci, kteří měli všechny dokumenty v pořádku.   Ministerstvo vnitra neurčilo počet účastníků projektu. Platit bude jen omezení časové.

Od chvíle spuštění poběží po dobu 3 měsíců - pouze po tu dobu se do něj budou moci žadatelé hlásit. Začátkem srpna bude zahájena informační kampaň a od poloviny září se budou zájemci moct přihlásit na inspektorátech cizinecké policie.    Jedná se o jednorázové opatření, které dává cizincům žijícím u nás bez platného povolení možnost vrátit se bez větších postihů domů.

Podle odhadů odborníků takových lidí u nás žije až 300 tisíc. S ekonomickou krizí je pro cizince riziko ztráty zaměstnání a pádu do nelegality ještě větší než v předchozích letech. První, koho postihla vlna propouštění, byli právě cizinci.   Neregulérní migranti tvoří velmi zranitelnou skupinu. Nezřídka dostávají jen velmi nízkou mzdu, pracují v nevyhovujících podmínkách a není výjimkou, že jsou ze strany svých zaměstnavatelů či zprostředkovatelů podváděni a vydíráni.

 Nemají zdravotní pojištění. Nelegální zaměstnávání má také negativní dopad na trh práce a stát přichází o peníze z daní. Navíc v době krize, kdy je poptávka po pracovní síle menší, bude i pro levné nelegální pracovníky stále těžší práci sehnat a jejich situace se může stát kritickou.  

 Cílovou skupinou projektu jsou nelegálně pobývající cizinci třetích zemí, kterým dosud nebylo vydáno rozhodnutí o vyhoštění a nebyli odsouzeni za spáchání trestného činu.   Stanovení délky zákazu opětovného vstupu na území ČR bude záležet na dvou faktorech: 1/ jak dlouho cizinec pobýval na českém území nelegálně (zde budou rozděleni do dvou kategorií - méně jak 6 měsíců, nebo déle) 2/ zda si bude moci uhradit cestu domů z vlastních zdrojů, nebo bude žádat o uhrazení ze strany státu. Pokud si bude cizinec schopen hradit cestu sám, bude délka zákazu pobytu kratší.

  Dobrovolné návraty legálně pobývajících cizinců - v čem je rozdíl? Dobrovolné návraty (pro legálně pobývající cizince) spustilo ministerstvo vnitra v únoru 2009. Účastnit se ho může 2000 cizinců, kteří v ČR žijí legálně, přišli o práci a nemají peníze na živobytí a cestu domů. Stát jim zaplatí cestu zpět a navíc dostanou kapesné 500 euro. Zájem o projekt projevili převážně občané Mongolska. Vláda v květnu schválila pokračování projektu pro další 2000 cizinců.  

 2/ Stát ztrpčuje zahraničním studentům život   Ukrajinka Oksana Rizak studovala šest let na Právnické fakultě UK v Praze. Česká republika má pro ni kouzlo a Praha se jí líbí. Přesto zvažuje, zda zde zůstat i po studiu. Proč? Má pocit, že jí české úřady házejí klacky pod nohy. Pokud odejde, stát tak přijde o investici, kterou do jejího vzdělání vložil.  

Bohaté země, včetně států Evropské unie (viz. například květnové schválení směrnice o modrých kartách, o které jsme informovali v posledním newsletteru) se různými programy snaží ulehčit příchod cizincům, kteří mají vysokoškolské vzdělání. Přijmout lékaře, inženýry, manažery a další se prostě vyplatí a to i v době ekonomické recese.  

Cizinci - absolventi českých vysokých škol se pravděpodobně dobře začlenění do společnosti a budou pro ni přínosem. I přesto se české zákony k těmto lidem podle toho nechovají. Zkušenosti Oksany Rizak to dokládají. Zde je její osobní zpověď. Máte-li zájem o kontakt na paní Rizak, spojte se s koordinátory programu Migrace.  

 Ústrky, křivdy a protivenství, kterým jsem se jako zahraniční studentka musela vzepřít, aneb studijní pobyt občanů třetích zemí v ČR   Dne 1.10.2002 jsem byla zapsaná do prvního ročníku na Právnické fakultě UK, obor právní věda. Nebylo to ale nijak jednoduché. Studijní oddělení totiž k zápisu požadovalo platné vízum udělené za účelem studia.

Jenže pro to, aby zastupitelský úřad ČR toto vízum vydal, potřebuje právě doklad potvrzující účel pobytu (§ 31.odst.1, písm. b) cizineckého zákona). Do okamžiku zápisu ke studiu má nastávající student "jenom" rozhodnutí děkana o přijetí (což je, mimochodem, rozhodnutí dle správního řadu a považuje se za veřejnou listinu), které ovšem pro zastupitelský úřad není dostačujícím a věrohodným dokladem, který potvrzuje účel k pobytu. Již tady narážíme na problém, který do dnešního dne není vyřešen.

Na zápis jsem si tedy opatřila turistické vízum a koncem září jsem zastupitelstvu ČR v Kyjevě předala potvrzení o studiu a až koncem listopadu jsem si jela vyzvednout "studijní" vízum. Zdálo se, že mě již nic trápit nebude a budu nerušeně studovat. Jenže podle cizineckého zákona se vízum za účelem studia vydává pouze s platností na rok. Cizinci tedy musí každoročně podat žádost o prodloužení doby pobytu.

 To je další nepříjemnost, kterou musí strpět. Žádost se podává cizinecké policii. Proč pro mě prodloužení víza znamenalo (a ještě stalé znamená) stres, strach a zkoušku trpělivosti? Mohou za to dlouhé fronty, nemožnost dostat se na řadu ani po celodenním čekání, problémy s nesprávnou interpretací zákona a dlouhé debaty s pracovníky cizinecké policie. Například smlouva o ubytování uzavřená mezi mnou a kolejemi a menzami UK, prý není potvrzením o tom, že mám zajištěné ubytování.

Musela jsem doložit papír, kde bylo explicitně napsáno: "Potvrzení". Další překvapení mě čekalo, když jsem v roce 2005 (nebo 2006) podávala žádost o prodloužení víza pro sebe i svou sestru, která také studovala na PF UK. Žádost obsahovala stejné přílohy, nicméně k našemu úžasu cizinecká policie odmítla sestře vízum prodloužit. Dle cizineckého zákona sice není na udělení víza právní nárok, přesto to považuji za neexistenci právní jistoty a za neodůvodněné rozhodování orgánů veřejné moci ve stejných případech.

Kupodivu ani dopis od proděkana fakulty s žádostí o přezkoumání rozhodnutí a o udělení víza na pracovníky cizinecké policie nezabral. Až s pomocí zastupitelského úřadu ČR a advokáta byl tento problém vyřešen a vízum prodlouženo. Proces by jistě ulehčilo, kdyby studenti měli vlastní přepážku a vízum by jim bylo udělováno na předpokládanou dobu studia s tím, že studijní oddělení by mělo zákonnou povinnost oznámit cizinecké policii, že cizinec, již není jejím studentem.    

Lehké to není ani se zaměstnáním během studia a ani po skončení studia. České zákony tuto možnost značně omezují. Občané třetích zemí mohou být (dle zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti) zaměstnáni na území ČR pouze za předpokladu, že splnili dvě základní podmínky: bylo jim uděleno povolení k zaměstnání a povolení k pobytu.

Povolení k zaměstnání se nevyžaduje u cizince, jehož výkon práce nepřesáhne 7 po sobě jdoucích kalendářních dnůnebo celkem 30 dnů v kalendářním roce, a jde-li zároveň i ožáka nebo studenta do 26 let věku. Z vlastní zkušenosti vím, že je to malý rozsah. Pokud tedy chce student vykonávat další brigády, je povinen získat pracovní povolení.

 Tento proces je poměrně zdlouhavý (cca 1 měsíc) a ne každý zaměstnavatel je ochoten čekat. Novinkou je novela zákona o zaměstnanosti (zák.č. 435/2004 Sb.), která je účinná od 1. ledna 2009. Podle ní občané třetích zemí, kteří získali vysokoškolské vzdělaní podle zákona o vysokých školách ČR, pracovní povolení nepotřebují. Pouze zaměstnavatel má informační povinnost vůči úřadu práce.

Takže když jsem letos v lednu hledala zaměstnání, s radostí jsem svému potenciálnímu zaměstnavateli sdělila, že již není potřeba čekat měsíc, než vyřídím pracovní povolení. Novela alespoň částečně usnadnila zaměstnávání absolventů českých vysokých škol. Nicméně zůstal ještě jeden závažný problém - udělení pracovního víza.

Pro občany Ukrajiny od ledna platí „výjimečné pravidlo", že žádosti o víza mohou podávat jedině na zastupitelských úřadech ČR na Ukrajině, tedy v Kyjevě nebo v Doněcku. Aby žádost mohli podat, musí se předem objednat telefonicky. Když jsem letos v březnu volala na zastupitelský úřad v Kyjevě, nebylo možné se k podání víza zapsat, protože bylo plně obsazeno na půl roku dopředu...

A ještě jedna „příjemnost" - vyřizování víza trvá přibližně tři měsíce a do jeho vystavení je výkon práce zakázán. Při zařizování zaměstnání jsem zažila ještě další zajímavou situaci, která dokládá, že orgány veřejné moci mají občas odlišnou interpretaci zákona. Nejasnost se týkala toho, zda potenciální zaměstnanec, který má již vízum udělené za jiným účelem než na základě pracovního povolení, potřebuje další povolení k pobytu (vízum).

 Dle oddělení cizinecké policie v Plzni potřeba je. Na což jsem od ministerstva vnitra na svůj dotaz obdržela oficiální odpověď, že je v tomto případě druhé vízum nadbytečné, jelikož dle zákona o zaměstnanosti je potřeba platné povolení k pobytu a není uveden účel, který musí splňovat.   Dovolím si ještě jednou se vrátit k cizineckému zákonu, a to §68 odst. 2, dle kterého se pro účely získání trvalého pobytu na území ČR se doba studia započítává jednou polovinou. Po šesti letech studijního pobytu na PF UK mám jenom 3 roky pro účely trvalého pobytu (k jeho získání je potřeba 5 let). To absolventa, občana třetí země, nepřiměje zůstat v České republice. Po skončení studia na něj totiž čeká nové vyřizování víz a další překážky a překvapení ze strany českých úřadů. Je mi to líto, jelikož Praha je krásná a Česká republika má svoje kouzlo.

   Autor: Oksana Rizak  

Redakčně upraveno   Kristýna Miholová koordinátorka programu Migrace  

 Člověk v tísni, o.p.s. Sokolská 22, 120 00 Praha

2 GSM:               +420 777 782 088    Tel.:           +420 222 350 809

kristyna.miholova@clovekvtisni.cz

Zdroj: http://www.migration4media.net/node/172