Mustafa Džemilev o sobě a jiní o něm

Nedávno založená edice Hordisť naciji (Hrdost národa) chce představit čtenářům významné postavy ukrajinského života 20. století.

Sevhil Musajeva – Alim Alijev, Mustafa Džemilev. Nezlamnyj
      
Nedávno založená edice Hordisť naciji (Hrdost národa) chce představit čtenářům významné postavy ukrajinského života 20. století. Ke svazkům o Vjačeslavu Čornovilovi a kardinálu Ljubomyru Huzarovi přibyl další, o politikovi dosud aktivním a krymskotatarském. V úvahu nepřicházel nikdo jiný než Mustafa Džemilev.

Také on je představitelem rodícího se ukrajinského politického národa. Už jako „čerstvý politický vězeň“, brzy po polovině 60. let, začal být vnímán jako vůdce krymských Tatarů. Džemilevovo jméno u nás známe, méně už jeho složitý životní příběh, o jehož peripetiích jistě neví ani velká část Ukrajinců. Popularizačně pojatá kniha o Džemilevovi, která zřejmě vyšla i v ruské verzi, přichází proto vhod. Přispěje k rozšíření zájmu o národ, který se za ruské okupace dostal do daleko složitějšího postavení než v době ukrajinské správy Krymu.

Džemilev se narodil na Krymu v listopadu 1943, už jako půlroční dítě však podstoupil s jinými příslušníky svého národa brutální deportaci do střední Asie. Vyrostl proto v Uzbekistánu a jako třiadvacetiletý byl poprvé odsouzen do vězení, protože odmítl sloužit v sovětské armádě. Poté byl odsouzen ještě šestkrát a na svobodu se dostal až v roce 1986, kdy už byl jedním z uznávaných sovětských disidentů. Při protestech proti jeho věznění se angažovaly i známé osobnosti jako Andrej Sacharov či generál Petro Hryhorenko. Vrátit se na Krym se Džemilevovi podařilo teprve v roce 1989, kdy mu bylo už šestapadesát. Prožil zde 25 let, po událostech roku 2014 mu však ruské úřady zabránily v dalším pobytu. Prožil tak 49 let, tedy dvě třetiny života, mimo vlast.

Knížku, doprovázenou řadou černobílých fotografií, psali autoři mezi jarem roku 2014 a stejným obdobím roku 2016. Je založena především na rozhovorech, vedených s krymskotatarským předákem při různých příležitostech v Ukrajině i mimo ni. Mustafa dostal příležitost vyprávět o svém životě, čtenář tak může sledovat celý jeho život v chronologické posloupnosti. Probráno je samozřejmě i období po roce 1991, kdy Džemilev vykonával funkci předsedy medžlisu (parlamentu) krymských Tatarů – ten ruské úřady nedávno zakázaly. Dovídáme se také o nejednoznačném přijetí, kterého se Džemilev dočkal v průběhu let od ukrajinských politiků. Je zajímavé, že při pohledu zpátky Džemilev oceňuje nejvýše někdejšího prezidenta Leonida Kučmu. Kritický je vůči oběma jeho nástupcům – Viktorům Juščenkovi i Janukovyčovi. O jeho vztahu k současnému prezidentu Porošenkovi si nelze na základě knihy vytvořit dostatečně jasný obrázek.

Mezi jednotlivé části vyprávění je vložen text dvou delších Džemilevových projevů. První zazněl na světovém krymskotatarském kongresu, konaném v Ankaře v srpnu 2015. Džemilev zde zmínil i sovětskou okupaci Československa ze srpna 1968. Je vhodné připomenout, že Džemilev napsal do nedávno vydaného ukrajinského souboru esejů Václava Havla krátkou závěrečnou vzpomínku na svá setkání s touto osobností. Druhý otištěný Džemilevův projev byl pronesen v březnu 2016 na zasedání Rady bezpečnosti OSN. Brzy poté byl Džemilev přítomen vítězství krymskotatarské zpěvačky Džamaly v písňové soutěži Eurovize ve Stockholmu…

Autoři knihy mluvili o Džemilevovi také s dvěma dalšími krymskými Tatary – Ajše Sejtmuratovou a Islamem Usmanovem. Díky jejich textům se dovídáme leccos zajímavého o vnitřních poměrech v krymskotatarské politice, kde Džemilev zdaleka nepředstavuje radikální proud. Kromě toho je Džemilevovi věnováno pět příspěvků známých osobností, hlavně krymských Tatarů (je mezi nimi i Džemilevova choť). Závěr celé knihy napsal známý ukrajinský historik Jaroslav Hrycak.

Autorům se podařilo vytvořit zajímavý portrét Mustafy Džemileva, označeného i slovním spojením „krymskotatarský Atatürk“. Muž, který prožil ledacos, se na nás dívá z předního přebalu knihy. Na předposlední otázku, která mu byla autory položena („Co řeknete Alláhovi při setkání s ním?“), odpověděl: „Řeknu: Promiň, jestli jsem něco udělal ne tak, jak bylo třeba.“ Dočká se Mustafa-aga lepší budoucnosti svého národa?


Musajeva, S. – Alijev, A. (2017): Mustafa Džemilěv. Nezlamnyj. Charkiv, Vivat. Stran 252 (4). /ISBN 978-617-690-725-1/

(boz)

Více na https://www.myaukrajina.cz/index.php/node/329

 

Unian

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace