O československých legiích v Ukrajině nově i zcela tradičně

Vznik a vývoj československých legií v někdejší ruské říši se už dávno stal legendou.

Dalibor Vácha: Bratrstvo (Všední a dramatické dny československých legií v Rusku 1914-1918)

Vznik a vývoj československých legií v někdejší ruské říši se už dávno stal legendou. Této tematice bylo postupně věnováno mnoho set knih různého rozsahu a žánru, ač byla v letech 1948–1989 tato tematika odsunuta do pozadí. Nyní se jí v odborných i beletristických titulech výrazně věnuje historik Dalibor Vácha.

   
Tento autor se pokouší přistoupit k legionářské tematice, aniž by plně podlehl mýtu, který byl kolem legií zejména v době první republiky rychle a úspěšně vytvořen. Nepropadnout mu není snadné, snaha o uchopení tématu jiným způsobem je však v recenzované knize patrná. Titul byl vydán v aktivním legionářském nakladatelství Epocha, a to v edici nazvané poněkud zvláštně „Traumata války“. Kniha je dosti bohatě ilustrována dobovými fotografiemi, citelně však chybí aspoň základní mapa.

Vácha, který se tematikou legií zabývá zhruba patnáct let, využil opravdu rozsáhlý soubor pramenů různého typu i odborných zpracování množství autorů. Po této stránce lze jeho knihu označit za seriózní příspěvek. Obsahem knihy jsou události, které se odvíjely po dobu tří a půl let – od počátku první světové války do odchodu legií z Ukrajiny v březnu roku 1918.

Jedná se tedy o první a zároveň nejdelší období jejich působení, plně spjaté se středovýchodní Evropou. Následující etapa, zahrnující léta 1918–1920, by mohla být označena spíše přívlastkem eurasijská. Období, které nás zajímá, je tradičně označováno jako ruské (ze státně-politického pohledu), legie však působily skoro celou tuto dobu na území Ukrajiny, ještě nekonstituované jako stát – pokus o jeho ustavení přinesly až poslední měsíce pobytu legií v Ukrajině. Tu následující etapu, která na Ukrajině jen začala bitvou u Bachmače, zkoumal Vácha v knize Ostrovy v bouři (Praha 2016).

Váchu zajímal především střízlivější obraz každodenní reality v životě legionářů. Snažil se vyjít ze sociologizujícího hodnocení fenoménu války a vojenského či vojáckého společenství, které má mnohé společné rysy v případě všech vojenských konfliktů či armád 20. století. Všímá si také těžce postižitelného faktoru psychologického. Chronologický postup nahrazuje mozaikovitým výkladem členěným do kapitol „V zajetí“, „Na frontě“ a „V zázemí“. Skutečně válečné události, jako bitva u Zborova, nestojí v centru autorova zájmu. Zde zaujmou jeho úvahy o tom, nakolik byli účastníci bitvy schopni ve svých pozdějších vzpomínkách podat šíře založený, autenticky prožitý popis úspěšného útoku, který onoho dne uskutečnili.

Sledovány jsou ale přednostně takové fenomény jako stravování, zábavy, nemocnost a lékařská péče, ale i fenomén smrti. Metody, kterých se takto snaží použít, by bylo možno aplikovat např. i při výzkumu ukrajinských sičových střelců, kteří souběžně působili na druhé straně téže fronty první světové války.

Jestliže dosavadní hodnocení knihy mohlo být poměrně kladné, mění se situace v případě, kdy sledujeme autorovo postižení ukrajinské reality, s níž je většina textu nerozlučitelně propojena. V knize je zmíněno kromě Kyjeva téměř padesát lokalit, se kterými se dostali legionáři v boji nebo při týlovém rozmístění do kontaktu – řada z těchto míst, nejenom Kyjev, je zachycena i na fotografiích. Bylo by však korektní užívat napříště ukrajinské podoby jejich názvů, ať se dosud užívají nebo byly změněny. To však není to nejdůležitější.

Vácha bohužel nenabízí sevřený obraz toho, jak legionáři vnímali Ukrajinu a Ukrajince, jak to zachytili ve svých denících a vzpomínkách či jak to dokládají jiné prameny. Snad se mu právě tato tematika zdála být méně podstatnou, ale brzy už bude muset někdo ukázat, a měl by to být český historik, že tento způsob vnímání je zoufale archaický. V této knize čteme zase jen pár zmínek o ukrajinských nacionalistech (pravda, teď už nejsou označeni za buržoazní) a separatistech. A české prostředí vnímá tato dvě označení většinou negativně.

Je tedy patrné, že výraznějšího pochopení pro snahy Ukrajiny z přelomu let 1917 a 1918 jsme se ani v této knize nedočkali a od jejího autora takový přístup už asi ani nemůžeme očekávat. Vácha se totiž ve dvou svých novějších knihách pokusil dokonce o beletristické zobrazení aktivit československého východního odboje za obou světových válek. Není tedy jisté, zda by k odbornému zpracování uvedeného ukrajinsko-českého tématu našel chuť a dostatek času.


Vácha, D. (2015): Bratrstvo (Všední a dramatické dny československých legií v Rusku 1914-1918). Praha, Epocha. Stran 333 (3). /ISBN 978-80-7425-243-3/

(boz)

Více na https://www.myaukrajina.cz/node/353

 

Unian

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace