Smuteční setkání u příležitosti 71. výročí deportace krymských Tatarů! ... 17.5. na Václavské nám.

Informujte a pozvěte své přátele,vezměte transparenty a vlajky, svíčky. Ukažme, že nejsme lhostejní !!!

Pořádá EuroMajdan o.s

- v 15hod na Václavském náměstí u sv. Václava 

Informujte a pozvěte své přátele,vezměte transparenty a vlajky, svíčky. Ukažme, že nejsme lhostejní !!!

Více info na https://www.facebook.com/euromajdan.os

Deportace Krymských Tatarů z tehdy sovětského Krymu. Byla zahájena před 71 lety, 18. května 1944. Celkem bylo deportováno na příkaz sovětského diktátora Josifa Stalina na 220 tisíc osob, kromě asi 180 tisíc Tatarů bylo většinou do Střední Asie přesídleno také na 40 tisíc Bulharů, Řeků, Arménů, Němců a představitelé dalších národností. Kreml muslimské Tatary rehabilitoval v roce 1967, ale návrat domů jim umožnil až v druhé polovině 80. let.

Nákladní vlaky, do kterých byli nahnáni bez výjimek muži, ženy, starci i děti, většinou směřovaly do Uzbekistánu, kam bylo deportováno na 150 tisíc lidí. Dalšími destinacemi byly Kazachstán, Ural, Sibiř a několik dalších částí Ruska. Deportace začaly v brzkých ranních hodinách a akce trvala pouhých 60 hodin. Každá rodina si směla vzít dohromady 500 kilogramů osobních věcí, ale na jejich sbalení měli jen půlhodinu. Deportace zajišťovalo na pět tisíc příslušníků tajné policie, 20 tisíc příslušníků ministerstva vnitra a několik tisíc vojáků.

Etnické čistky a přesouvání celých národů patří k nejkrutějším zločinům vlády sovětského diktátora Josifa Stalina. Do pustých končin Kazachstánu, Uzbekistánu nebo Kyrgyzstánu byly během 30. a 40. let postupně a za nelidských podmínek deportovány statisíce příslušníků různých, Stalinovi "nepohodlných" národů. Kromě krymských Tatarů postihly také většinu kavkazských národů, Kurdy nebo meschetské Turky. Přesídlování se dotklo i statisíců Estonců, Litevců a Lotyšů. Vysídlení krymských Tatarů nařídil výnos tehdejšího šéfa ministerstva vnitra Lavrentije Beriji. "Po osvobození (krymského) poloostrova sovětské jednotky zatkly přes tisíc kolaborantů s Německem. Většina z nich patří k Tatarskému národnímu výboru," napsal v dubnu Berija Stalinovi a dodal, že během roku 1944 přeběhlo k Němcům na 20 tisíc krymských Tatarů.

Stalinovi to stačilo a ve stejném duchu se nesl výnos z 11. května, který deportace nařídil a pod který se Stalin podepsal. Podle historiků byl počet "přeběhlíků" nižší a naopak v řadách Rudé armády bojovalo několik desítek tisíc krymských Tatarů. Do vyhnanství byli však posláni všichni.

V prvních letech exilu zahynulo 40 procent deportovaných, mnoho mrtvých si vyžádaly samotné transporty. Na místo původního obyvatelstva byly přesídleny statisíce lidí z Ruska, Ukrajiny nebo z Běloruska a na krymské Tatary se pohlíželo jako na druhořadé občany a někdy i zločince. V očích Stalina totiž představovali etnickou i historickou spřízněností s Tureckem potenciální pátou kolonu při případném konfliktu s bývalou osmanskou říší.

Údajně kvůli stejné zámince sdíleli takový osud jako Tataři i meschetští Turci v Gruzii.

Kreml muslimské Tatary rehabilitoval až v roce 1967, ale navrátilci nebyli doma vítáni a většinou se dočkali druhých deportací. Plný návrat domů jim Kreml umožnil až v druhé polovině 80. let během "perestrojky" Michaila Gorbačova.

Nyní žije na Krymu asi 240 tisíc krymských Tatarů, což je asi 12 procent obyvatelstva. Několik desítek tisíc jich stále žije ve Střední Asii. V zahraničí žije největší komunita krymských Tatarů v Turecku (asi pět milionů), v Rumunsku (40 tisíc), Bulharsku (10 tisíc) a také v USA. Tataři, potomci Zlaté hordy, se na Krymu usadili ve 13. století a vytvořili zde nezávislý chanát. Poté se stali součástí osmanské říše a později Sovětského svazu. Tradiční baštou krymských Tatarů bylo město Bachčisaraj, které proslavil klasik světové literatury Alexandr Puškin básní Bachčisarajská fontána. Jsou turkického původu a hovoří krymskou tatarštinou. Zajímavé je, že vůdce krymských Tatarů a bývalý disident Mustafa Džemilev si odseděl mimo jiné tři roky ve vězení za protest proti okupaci Československa v roce 1968.

Vůdce krymských Tatarů a bývalý disident Mustafa Džemilev si v minulosti odseděl tři roky ve vězení za protest proti okupaci Československa v roce 1968.Po březnové ruské anexi Krymu Džemilev uvedl, že se obává o osud svého národa, neboť prý existují úvahy o vysídlení krymských Tatarů z poloostrova. Moskva nicméně opakovaně prohlásila, že práva této menšiny zůstanou zachována.

Koncem dubna 2014 ruský prezident Vladimir Putin oznámil, že podepsal dekret o rehabilitaci krymských Tatarů a dalších příslušníků krymských etnických menšin, kteří během vlády sovětského diktátora Stalina čelili útlaku. Džemilev se však v důsledku své kritiky anexe stal v Rusku nežádoucí osobou, a nemůže proto vstoupit na Krym.

Zdroj: https://www.facebook.com/euromajdan.os

Zpět

Unian

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace