Češi pomáhají v ukrajinských domovech...

"Češi jsou tady, Češi!" Radostný dětský pokřik a bouřlivé objímání na přivítanou - tak už tradičně vypadá příjezd českých dobrovolníků do ústavů sociální péče pro děti s kombinovaným postižením na západní Ukrajině. I letos v létě ve dvou z nich - ve Vilšanech v Zakarpatsku a v Zálučí ve východní Haliči - skupina osmnácti mladých Čechů strávila několik týdnů.
Pobyt, zaměřený na všestrannou rehabilitaci dětí a seznamování personálu s moderními terapeutickými metodami, zorganizovalo české občanské sdružení Bodaj. "Naší prioritou je přímá pomoc dětem, které svůj život tráví většinou zcela pasivně, za zdmi ústavu s přísně uzavřeným režimem," vysvětluje koordinátorka sdružení Zdena Caisová.
Lidský kontakt víc než kamión hraček
Po rozpadu SSSR se ukrajinské dětské domovy ocitly v obtížné situaci. Postupně se v nich vystřídala celá řada humanitárních organizací, dovážejících hlavně materiální pomoc. Ta ale ne vždy doputuje až přímo k postiženým dětem. Česká pomoc těmto obřím internátním ústavům, kde běžně žije okolo 180 dětí s různým typem postižení, se vydala jiným směrem.
"Dobrovolníci, kteří nabízejí přímý lidský kontakt, pro děti znamenají často mnohem více než kamión plný hraček," říká Caisová. Nedostatek kvalifikovaného personálu a všeobecně malé povědomí o možnostech rozvíjení handicapovaných dětí jsou podle ní hlavním problémem ústavů na Ukrajině. "Fyzicky handicapovaní, kteří v ústavu žijí dohromady s dětmi postiženými mentálně, mají obvykle jen omezenou možnost vzdělávání. Výjimkou tak nemusí být dvacetiletý vozíčkář, který se sotva naučil číst," vysvětluje Caisová.
Dobrovolníci z Česka se s dětmi věnují jednoduchým rehabilitacím, arteterapii, společně tancují a zpívají a ošetřovatelkám pomáhají s hygienou a krmením těch nejmenších. Anebo třeba "jen" vynesou nepohyblivé děti, které jsou jinak celý rok ve svých postýlkách za zdmi ústavu, ven na sluníčko. Děti znají své české kamarády, kteří přijíždějí pravidelně, jménem, živě se zajímají o jejich partnerské vztahy, o rodinu.
Poprvé v cizině
A ve Vilšanech se nyní vyptávají i na Prahu. Letos v květnu se totiž českým dobrovolníkům podařilo přivézt tamější pěvecký soubor Huculyk, tvořený dvacítkou handicapovaných dětí, do Prahy. Děti zažily týdenní hudební workshop v Jedličkově ústavu a vystoupily na festivalu Vysoko, Výše, Vyšehrad. Podle slov ředitele vilšanského ústavu Ivana Bihunce šlo o akci v celoukrajinském měřítku unikátní: "Bylo to vůbec poprvé, co postižené děti z ústavu na Ukrajině vyjely do zahraničí."
České publikum je vřele přijalo a právě ocenění od společnosti "za zdí" ústavu pro ně má obrovskou cenu. "Odrazilo se to i na postoji personálu, který doposud na naše aktivity hleděl spíš s nedůvěrou. Nechápali, proč studenti ,ze Západu' ztrácejí čas s nemocnými dětmi. Názorně jsme nyní dokázali, že tyto děti nejsou žádní nemohoucí a doživotně odsouzení chudáčci, kteří musí být izolováni, ale že má smysl je rozvíjet," dodává Caisová.
Oleksa Livinský,18.09.2004, Právo, Zahraničí, str. 10