Petro Midjanka

Českému čtenáři se dostává do rukou dvojjazyčný výbor z díla Petra Miďjanky (nar. 1959), současného ukrajinského básníka, který patří k nejvýraznejším autorům literatury tzv. "nové vlny". Je autorem šesti sbírek, jež vzbudily neobyčejný ohlas svojí nekonvenčností a specifičností. Miďankovy básně jsou zařazovány do veškerých antologií poezie nejen na Ukrajině. Básně Petra Miďjanky jsou k dostání například v kanceláři Ukrajinské Iniciativy v ČR,Vocelova 3,Praha 2.

EXOTICKÝ PTÁK UKRAJINSKÉ POEZIE
Daleko od Kyjeva, daleko od Lvova, ze zakarpatského Šyrokého Luhu ozývá se v současné ukrajinské poezii nepřeslechnutelný
hlas Petra Miďjanky (nar.1959). Básník-učitel je řazen do generace "osmdesátníků", autorů, kteří do ukrajinské literatury vstupovali ve složitých 80. a 90. letech minulého století. Neformální setkání mladých umělců tehdy probíhala v kyjevských a lvovských bytech a kolejních pokojích. "Osmdesátá léta byla pro básníky velmi příznivá," ohlíží se Miďanka za dobou, kdy se každá oslava narozenin měnila ve svátek poezie. K předním autorům literatury „nové vlny" patří kromě něj třílístek Bu-Ba-Bu - Jurij Andruchovyč, Viktor Neborak, Oleksandr Irvanec, dále Oksana Zabužko (český překlad jejího románu Polní výzkum ukrajinského sexu vyšel v roce 2001), Ihor Rymaruk, Vasyl Herasymjuk, Vjačeslav Medviď, Pavlo Hirnyk či Vasyl Holoborod'ko.
Autor básnických sbírek Porih (1987),Oseredok (1994), Farametlyky (1994),Zelenyj fyres (1999), Trava Hospodňa (2001) a Dyžma (2003) je řazen mezi nejvýraznější představitele ukrajinského postmodernismu. ON sám to však odmítá: "Postmodernismu není nic svaté. A pro mě jsou pojmy jako Bůha Vlast nedotknutelné." Jeho básnické sbírky a eseje bývají vždy literární událostí, autorská čtení plní sály ve Lvově či v Kyjevě. Básně Petra Miďanky obsahují prestižní antologie ukrajinské poezie 20. století v anglických překladech Sto rokiv junosti / A Hundred Years of Youth (2000). Zhudebněnou báseň "Servus, pane Warhol" zařadila do svého repertoáru známá ukrajinská hudební skupina Plač Jeremiji (Jeremiášův pláč).
Časté zakarpatské dialektismy a archaismy, srozumitelné pouze omezenému okruhu čtenářů, vynesly Petru Miďjankovi přezdívku "exotický pták" ukrajinské poezie (do své poslední sbírky Dyžma zařadil autor na přání nakladatele i slovníček nářečních výrazů a rejstřík toponym a jmen spjatých s karpatským regionem). Miďjankův hermetismus není intelektuální avantýrou, rouhačsky bychom mohli pomyslet i na to, že to byl jazyk, ona ze staletí vyrůstající barokní mluva Karpat, která stvořila básníka, jenž k současníkům promlouvá ústy předků. "Čerpám z reality kolem sebe, aniž bych slepě tvořil kopie. Do veršů vnáším příchuť mytologie, pohádky, historie. Přátelé, kteří mě navštěvují, očekávají, že spatří to, co četli v básních. V reálném životě ale kouzla neexistují," říká básník na okraj své tvorby.
Ruský časopis Novyj krug označil Miďankovy verše za více evropské než ukrajinské. Spíš než na Kyjev a Charkov jsou orientovány na Prahu či Vídeň. Ožívá v nich mimo jiné duch předválečné československé Padkarpatské Rusi. Motivy ze života „zarobitčanů", Ukrajinců vyjíždějících za prací do dnešního Česka, prostupují sbírkou Dyžma (kupříkladu bášeň "Nádenický blues").
Petro Miďjanka jako by ztvrzoval fenomén posledních let, kdy mnoho významných děl současné ukrajinské literatury vzniká nikoli v tradičnfch centrech, ale na geografické periferii. A tou Miďjankův Šyrokyj Luh, karpatská horská vesnice rozložená na březích dravé bystřiny Lužanky, je. Jedni ho oslavují, druzí zatracují. On zatím dál žije v Karpatech, v prosté dřevěnici, obklopen knihami a syrovou realitou Ukrajiny dnešních dnů. Daleko od intelektuálních kaváren a redakcí. A přesto v centru: pozornosti a zájmu.
René Kočík

Recenze:

29.3.2004 Tomáš Vašut: Miďjanka, Petro - ukázky z tvorby
29.3.2004 René Kočík: Miďjanka, Petro - portrét autora
Jakub Grombíř Vůně polozapomenutých slov