Pastýřský list o. biskupa Ladislava: Pascha 2012

Na slavnost Paschy se mezi křesťany šíří radostná zpráva: Ježíš vstal z mrtvých, už nežijeme v otroctví hříchu a smrti, jsme z něj osvobozeni.

To je základní novinka křesťanského náboženství, to je zpráva týkající se každého lidského tvora na této zemi. Ježíš skutečně vstal z mrtvých, není to žádný omyl ani zdání, není to však, žel, ani žádná nejvýznamnější zpráva na prvních stránkách dnešních novin, které by lidé věnovali nějakou zvláštní pozornost. Větší pozornost patří výsledkům sportovních zápasů, ve kterých ve skutečnosti o nic nejde, a nikoliv zprávě, v níž jde o všechno.

Je to největší ze zázraků, jaký se kdy na zemi stal a mohl stát. Tento zázrak se netýká jenom nějakého individua nebo skupiny lidí, ale každého člověka na této planetě, má pro něj životní důležitost. Všechno předtím, co se na světě stalo, bylo ve službě tohoto okamžiku. Počínaje jím se dějiny začaly ubírat jiným směrem, získaly nový význam a cíl. Každý, kdo to pochopí a přijme, stane se kandidátem nebe, Božího království.

Jak to ale máme pochopit, co nám dokazuje, že je tomu skutečně tak?

Když budeme poctivě hledat, zjistíme, že důkazů je mnoho a navzájem se doplňují.

Prvním důkazem je tradice, nepřetržitá dvoutisíciletá tradice těch, kteří to zažili,  dotýkali se Vzkříšeného a za toto dali svůj život. Žádná jiná událost v dějinách, která se stala před dvěma tisíci lety, není tak dokumentována a dosvědčena.

Všechno, co o tom bylo v evangeliu napsáno, se shoduje s profánními dějinami, nic jim neprotiřečí ani v nejmenším nenasvědčuje, že by to mohlo být výsledkem jenom nějaké nezřízené fantazie, nějakého poblouznění nebo zatemnění smyslů. Svědčí o tom lidé, kteří byli normální a zdraví, patřili mezi fyzicky pracující lidi, zajímali se o přírodu, o svět kolem sebe a nebyli to žádní snílkové.

Nezanedbatelné svědectví o tom vydává také například dnes tolik diskutované Turínské plátno, které je možné s největší pravděpodobností považovat skutečně za pohřební rubáš, do něhož byl Ježíš zabalen po smrti. Vše po důkladném vědeckém zkoumání svědčí pro to. Po tolika letech se nenašel žádný důkaz, jenž by to v nejmenším vyvracel. Plátno podrobně ukazuje, jak byl Ježíš bičován, mučen a ukřižován. Svědčí ale i tom, že vstal z mrtvých.

Nejvíc to však potvrzuje naše existence, potřeba kontinuity života, celé dějiny Církve, svědkové, mučedníci. Nemůže skončit, co je poznačené láskou, co vzniklo z lásky. Lidská láska, opěvovaná mnoha umělci, je jenom slabým odvarem toho, co je Boží láska. Člověk touží po tom, aby i lidská láska byla pevná, hluboká a zůstala navěky. A toho nemůže na tomto světě nijak dosáhnout. Nikdy se jí nedokáže plně nasytit. Vždycky mu ještě něco podstatného chybí. Zakouší, že tady na zemi ani není místo, kde by to bylo možné.

Lidský život vznikl, byl stvořen z lásky, a proto i musí zůstat navěky. Jenom láska je věčná. Vše ostatní zanikne a ztratí se. Proto hodnota lidského života je nekonečná.

Boží láska je ta, která se plně dává, která se nezištně obětuje za každého. A protože člověk na úsvitu dějin selhal, Bůh se stal člověkem a svou obětí z lásky ho zachránil.

Bůh se stal člověkem se vší naší smrtelností, která přišla na svět hříchem. On se nám stal podobným ve všem kromě hříchu. Dobrovolně vzal na sebe náš osud, náš soud a z lásky se obětoval. Stal se ničím, abychom se my stali vším. To jsou dvě krajnosti: Bůh, mocný a nejvyšší se stal ničím, stal se ubohým lidským tvorem, aby se člověk mohl stát vším, aby se po něm i on mohl po smrti oživit, ale už ne lidským smrtelným tělem, ale tělem duchovním, zduchovnělým, ve kterém už nebude bojovat duch proti tělu a tělo proti duchu; v tomto novém člověku bude vše v harmonii. A každý z nás po tom vědomě nebo podvědomě touží a očekává to. 

Žehná  + Ladislav