Pastýřský list – Pascha 2011

„Christos Voskrese!" „Voistinu Voskrese!"

Drazí bratři a sestry v Kristu!

Úvodem přijměte radostné velikonoční: „Christos Voskrese!" „Voistinu Voskrese!"

Postní dobu jsme prožívali jako očekávání nejdůležitější události v dějinách světa, jejího vyvrcholení a radostného závěru. Vše to tvoří jeden celek.

Celý Kristův život je tajemstvím vykoupení. Vykoupení je především plodem krve prolité na kříži, avšak toto tajemství působí v celém Kristově životě: již v jeho vtělení, když se sám stává chudým a  nás obohacuje svou chudobou; v jeho skrytém životě, když svou poslušností napravuje naší neposlušnost; v jeho slově, které očišťuje jeho posluchače... v jeho zmrtvýchvstání, jímž nás ospravedlnil. (KKC 517)

Celý Kristův život je tajemstvím opětného soustředění dějin spásy v Kristu jako hlavě. Všechno, co Ježíš dělal, říkal a trpěl, bylo zaměřeno na návrat člověka padlého hříchem k jeho původnímu povolání. Všichni hříšníci, ti minulí, ale i ti současní a budoucí, jsou původci Kristova utrpení a smrti na kříži. To je třeba uznat a přiznat, i my, nakolik jsme hříšní, jsme také původci jeho utrpení. Jak říká svatý František z Assisi: „...byls to ty s nimi, jenž jsi ho ukřižoval a ještě ho přibíjíš na kříž, když si libuješ v neřestech a hříších".

Něco se kdysi stalo a cosi se jednou navždy vyřešilo. My si to máme ještě jednou zpřítomnit, ještě jednou a pak mnohokrát prožívat ve svém životě, obrátit se od hříšného života k životu ctnostnému. Nejen si to připomínáme, ale především to ve svém životě zakoušíme, čerpáme z toho sílu a milosti. To, co je ve Svatém týdnu rozprostřeno do tři až čtyř dnů, to každý den můžeme mít zpřítomněno ve svaté eucharistii. „Ona je svátost svátostí, všechny ostatní svátosti jsou k ní zaměřeny jako ke svému cíli." (Srov. Sv. Tomáš Akvinský, ST, III,65,I)  Z ní čerpáme sílu a milosti, čerpáme život, který nepomíjí, ale trvá věčně.

Proto naše účast na obřadech a liturgii Svatého týdne není a nemůže být jen nějakou pietou, nemůže být jen vzpomínkou na něco, co se kdysi stalo, ale je to živá skutečnost, kterou máme stále více vědomě prožívat. Nestačí se jen pasivně dívat, jen být příležitostným, nezúčastněným divákem, ale musíme být aktéry, účastnit se tohoto děje aktivně. A do toho děje nás vtahují svátosti, Boží Slovo, Církev, které posvěcují a dávají hodnotu nejen všem našim dobrým skutkům, ale i myšlenkám, úvahám či citům.

Celé bohatství Kristova života, jeho smrti a zmrtvýchvstání je „určeno každému člověku a je pro každého dobrem" (Jan Pavel II., encyklika Redemptor Hominis, 11.) Protože v celém svém životě se Ježíš ukazuje jako náš vzor. Od něj se máme učit a následovat ho, když svým ponížením nám dal příklad k následování, svou modlitbou nás přivádí ke zbožnosti a modlitbě, svou chudobou nás vyzývá, abychom ji i my dobrovolně přijímali a necítili se poníženi.

Ježíš je však nejen naším vzorem, ale umožňuje nám, abychom všechno, co on prožil, mohli prožívat v něm a aby to on prožíval v nás. Boží Syn se „svým vtělením jistým způsobem spojil s každým člověkem" (2. vatikánský koncil, GS 22). Jsme povoláni, abychom s ním tvořili jeden celek, protože jako údům svého Těla nám dává účast na všem, co za nás prožil na svém těle.

Kristus nás svou smrtí osvobozuje od hříchu, svým vzkříšením nám zjednává přístup k novému životu. To, co předtím nebylo možné, teď možné je. „Umřel za všechny, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sobě, ale pro toho, který za ně umřel a vstal z mrtvých" (2 Kor 5,15). Je na nás, abychom ho přijímali do svých domovů, do své duše, do svého života, do svého společenství, aby vždycky a všude jenom On vládl jak svou spravedlností, tak svou láskou a milosrdenstvím. Letošní radostná oslava vzkříšení Páně se pro mnohé z nás k tomu může stát opětovnou příležitostí a novým začátkem.

Požehnané svátky Kristova vzkříšení přeje a všem ze srdce žehná

 

 + Ladislav

 

Zpět

Unian

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace