Česká past...

Ukrajinská pracovní migrace v této zemi se postupně přeměňuje - dříve přijížděli téměř výhradně stavební dělníci, teď je doplňují i tzv.

Zdroj: Noviny Halyčyna

vyšlo: 2.4. 2009

Vydělat si peníze v České republice je díky současné krizi stále obtížnější. To se navíc  děje v situaci, kdy se systém „zarobitčanství" změnil v lukrativní podnikání, na kterém vydělávají i někteří přední čeští vládní představitelé. Ukrajinská pracovní migrace v této zemi se postupně přeměňuje - dříve přijížděli téměř výhradně stavební dělníci, teď je doplňují i tzv. "bílé límečky", tedy i kvalifikovaná intelektuální síla. Takový dojem alespoň  získal zpravodaj „Halyčyny" na  informačním semináři v Praze, který se uskutečnil na pozvání české charitativní organizace Člověk v tísni ve spolupráci s Centrem pro  informační studia Merydian ze Lvova, za podpory programu East East Nadace Open Society Fund.   Každý náš zarobitčan má za sebou téměř detektivní příběh o příjezdu do České republiky a snaze o vydobytí svého místa na zdejším pracovním trhu. Jeden z pražských večerů sedělo před skupinou ukrajinských novinářů několik našich pracovník migrantů a vyprávělo o svém životě. V každém z nich bylo vlastní Česko a drama. Prorůstaní našich zarobitčanů do české společnosti je spojené se mnohými problémy, ale není divu, když si uvědomíte, že odmítání těles cizího původu je vlastně přirozené.

    Ivan Kuryľak z Rachovska, kterému je 35, staví již 12 let v Praze. Poznal, co je to vydíráni, po čtyři roky neměl legální pobyt, ale nyní už má povolení k trvalému pobytu a platí daně. Svou budoucnost na Ukrajině zatím nevidí, ale několikrát ročně jezdí za svou rodinou na Zakarpatí.   Toňa z města Lvov, dáma takzvaně balzakovského věku, která kvůli bezpečnosti nechtěla říct své celé jméno, říká, že není pracovním migrantem, ale uprchlíkem a dodává, že se v České republice snaží zachránit svůj život. Toňa snad jako první pracovní migrantka podala kvůli nevyplácení celé výplaty na svého "klienta" - člověka, který jí poskytoval zprostředkovatelské služby v oblasti zaměstnávání, trestní oznámení. Kvůli "klientovi" se tato žena dokonce ocitla v nelegálním postavení a požádala českou vládu o poskytnuti azylu. O Tonině případu informovala dokonce už i česká televize, ale místní byrokracie je hodně stabilní. Toňa nevidí do budoucna žádnou naději a k vyřešení svých problémů jí už zbývá hodně málo času.

   Třicetiletá Inna z města Rivne se natolik přizpůsobila životu v Česku, že se rozhodla stát se podnikatelkou. Ale český notář se na ní snažil vydělat a podrazil ji. Neměl dostatečná oprávnění k vyřízení žádosti, a ta nebyla přijata. Ona je teď naštvaná nejen na českou byrokracii, ale na Čechy vůbec.  

O něco mladší je právnička Oksana Rizak ze Zakarpatí, která absolvovala univerzity v Praze a Užhorodě. Momentálně studuje doktorandské studium a začala pracovat. Patří k té části ukrajinské migrace, která jako pracovní nástroj nevyužívá ruce, ale hlavu. Nyní studuje na Karlově univerzitě i její sestra. V Praze jsme se náhodou setkali i s mladíkem z Ivano-Frankivska, dopravním managerem Jaroslavem Martyncem, který  zde i přes ukončené vysokoškolské vzdělání dokončuje studium na jedné pražské univerzitě v oboru cestovního ruchu.   Právě tito mladí lidé se dnes snaží svým pozitivním příkladem v České republice postupně měnit dosavadní negativní stereotyp, který mají Češi o Ukrajincích. Ale co můžete očekávat, když mezi samotnými Ukrajinci je nemalá část ne zrovna nejlepších reprezentantů svého národa.  

 „Ukrajinci, to je nejlepší a největší skupina migrantů v Česku, a říkám to ne proto, že přijímám hosty z Ukrajiny," řekl ukrajinským novinářům ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek. „Myslím si, že Česko mělo při příchodu pracovních migrantů štěstí, že přišli Ukrajinci, protože naše národy jsou si kulturně velmi blízko, narozdíl třeba od asijských zemí. Kruté zacházeni českých úřadů s Ukrajinci, ke kterému docházelo v minulých letech, bylo chybou. Bylo by třeba vytvořit lepší podmínky pro vstup do České republiky. Jsem rád, že Ukrajina zůstala v systému zelených karet.

Bohužel, kvůli krizi asi cizinci z kulturně blízkých zemí ztratí zájem přijíždět do České republiky. Myslím si, že Češi měli lépe zacházet s migrujícími pracovníky z blízkých zemí. Byl nesmysl, když jsme deportovali integrované cizince se znalostí českého jazyka a místo toho jsme přijali 20 tisíc „němých" Vietnamců."   Proč tomu bylo tak, jak se zdá, docela srozumitelně vysvětlil novinář Lidových novin Milan Vidlák, který je odborníkem na pracovní migraci do České republiky. Před nějakým časem prozkoumal celý pracovně-migrační řetězec. Výsledkem byla reportáž Tady nejste člověk.

Novinář řekl o přítomnosti korupce v migrační politice na českých úřadech a jasně promyšleném systému vyděláváni peněz na pracovní migraci, zejména z asijských zemí. Co je zajímavé, že v této souvislosti připomínal i jméno českého velvyslance na Ukrajině. „Nesmyslné zákony nejsou psané hloupými lidmi. Ve hře jsou miliony dolarů, které si rozděluje úzká skupina lidí," řekl Vidlák. „Avšak vzhledem ke krizi se tento systém začal rozpadat, i když ještě mnoho dalších pracovních migrantů se chytí do pasti," dodává. Na konci setkání s ukrajinskými kolegy Vidlák požádal předat ukrajinským čtenářům tato slova: „V České republice není žádný ráj pro zarobitčany".

  „Mezi budoucími oběťmi pracovní migrace budou zřejmě ještě i další Ukrajinci, protože „klientský systém" se udržuje především na nich, řekla zástupkyně České katolické charity v České republice, Ukrajinka Svitlana Porše, která žije v Čechách již přes deset let.  

  „Nyní se změnila i taktika samotných "klientů"," varuje zástupce české La Strady Michal Krebs. „Už nepoužívají hrubou sílu, ale spíše rafinované podvody, a proto je pro oběti v případě žalob obtížné prokázat jejich vinu."   Důvěřivý Haličané, které nezaměstnanost nebo touha rychle vydělat na bohatý život vyláká do České republiky a vydá je tím v ohrožení novodobé nevolnické práce, by si měli poslechnout slova samotných Čechů. Past pro pracovní migranty je tam stále nastražena a čeká na nové oběti. Zatím není vidět žádný konec...  

 Autor: Petro Parypa   Přeložil: Oleksyi Livinsky   Redakčně upraveno a kráceno

Zdroj: http://www.migration4media.net/node/155

 

Zpět

Unian

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace