Historické údaje o pražské ukrajinské skupině IGNIS

Hudebníky spojoval ukrajinský původ a ukrajinská hudební tradice a základ repertoáru Ignisu tvořily ukrajinské lidové písně všech regionů Ukrajiny a autochtonních zemí za její hranicí.

Skupina vznikla z popudu tehdejšího studenta FF UK, rodáka z Borova u Medzilaborec, Vladimíra Šuťaka v roce 1969 a své první krátké veřejné vystoupení uskutečnila v červnu téhož roku na pražském Slovanském ostrově.

Faktickou existenci skupiny je možné datovat rokem 1970, kdy hudebníci připravili svůj vlastní dvouhodinový program, se kterým během roku několikrát vystoupili v pražských kulturních zařízeních. Svůj první celovečerní koncert uskutečnila skupina Ignis ještě pod původním názvem Pallas v malém sále na Ostrčilově náměstí v Praze 2.

Vyvrcholením hudebních aktivit skupiny IGNIS v r. 1970 je první zájezd na Východní Slovensko, který se uskutečnil 27. 10. 1970 - 17. 11. 1970. Kolektiv byl v tu dobu pětičlenný:
Vladimír Šuťak - umělecký vedoucí,el. kytara, vokál
Bohdan Zatovkaniuk - klávesy, vokál
Ivan Chudan - basová kytara, vokál
Lydia Zatovkaniuková - vokál
Viktor Rajčinec - bicí, vokál


Vzhledem k tomu, že hudebníky spojoval ukrajinský původ a ukrajinská hudební tradice, základ repertoáru Ignisu tvořily ukrajinské lidové písně všech regionů Ukrajiny a autochtonních zemí za její hranicí.
Profilace skupiny byla, pod vlivem módní vlny té doby, označována jako folkbeatová, teprve v pozdějších letech se skupina zbavila elektrofonických nástrojů a přešla z větší části na nástroje akustické. Změna nástrojového obsazení měla za následek i změnu personální, kdy od poloviny sedmdesátých let do r. 1983 ve skupině působí např. Michal Jerochin (kytara), Václav Roleček (housle), Gleb Jerochin (banjo), Jaroslav Kára (kontrabas), Ota Kmínek (mandolína), Alexandr Zupka (strunné nástroje) a další. Skupina se tím transformuje do podoby folkové.

 
Umělecké vedení skupiny tak získalo podporu i českých hudebníků, kteří nalezli zálibu a krásu v ukrajinské hudební tradici. V souvislosti s touto skutečností je třeba zdůraznit, že s příchodem nových muzikantů se repertoár skupiny Ignis rozšířil o další etnické prameny - do programu hudebního tělesa tak vstupují, kromě ukrajinských lidových písní, také písně moravské, české, slovenské a zvláště pak romské. To vše samozřejmě výlučně ve vlastním aranžmá skupiny, které připravovali hudebníci sami, výjimkou v repertoáru nebyly ani písně zapsané od pamětníků - obyvatel Východního Slovenska, které sbírali především Vladimír Šuťak a Viktor Rajčinec.

Dominantní činností skupiny Ignis, kromě vystoupení v domovské Praze a jiných českých městech, bylo každoroční turné po Východním Slovensku, kde hudebníci šířili především ukrajinskou lidovou píseň ve městech i na vesnicích, v kulturních domech, divadlech, klubech, ale také ve školních tělocvičnách, v pořadech pro děti. Do roku 1983 absolvovali členové skupiny Ignis několik zájezdů na Východní Slovensko, několikrát se zúčastnili tradičního Svidnického festivalu, galakoncertu ve Stakčíně apod. V Čechách se skupina představovala každoročně na vlastních koncertech především v Malostranské Besedě a v Branickém divadle v Praze, několikrát vystupovala na folkovém festivalu PORTA.


Období prvního působení skupiny Ignis, od r 1970 do r 1983, spadá do let nejtěžší normalizace v tehdejší ČSSR, proto nelze nevzpomenout i řadu negativních momentů tohoto období: činnost skupiny byla sledována orgány StB, z důvodu nařčení z buržoazního nacionalismu byly skupině zakázány výjezdy na festivaly a jiné kulturní akce do zahraničí.
Obdobně jako řada jiných hudebních těles, se i skupina Ignis musela povinně zúčastnit, v té době vyžadovaných rekvalifikačních řízení na Pražském kulturním středisku, což byla v té době jediná agentura, obhospodařující hudebníky v hlavním městě a Středních Čechách.


Po odchodu jednoho ze zakládajících a stěžejních hudebníků do emigrace, ukončila skupina Ignis v roce 1983 svou činnost. V povědomí všech členů zůstala láska k hudbě i krásné vzpomínky na prošlá muzikantská léta, na radost z předávání hudebních tradic vlastnímu národu, na širokou hudební popularizaci ukrajinské lidové tvorby (ve specifickém aranžmá) mezi majoritním obyvatelstvem, na "ignisovské" písně, hrané na společenských zábavách, na svatbách, zpívané různými lidmi na Východním Slovensku, na silný pocit, že za nimi neco zůstalo.

Změna politického systému v ČR dala možnost i novému organizovanému životu národnostních menšin, ke kterým patří i Ukrajinci. Vznikla zastřešující organizace Ukrajinská iniciativa v České republice, která se věnuje široké škále ukrajinské problematiky (uchování identity, kulturně osvětové akce, humanitární pomoc Ukrajincům ve světě. Kontakt s ukrajinskými světovými organizacemi, kontakt s českými oficiálními orgány a ostatními organizacemi, sdružujícími národnostní menšiny v ČR apod.) a v neposlední řadě je též vydavatelem časopisu Porohy, jediného časopisu v ČR v jazyce ukrajinském.

 
Vnitřní potřeba organizace a v neposlední řadě i přání hudebníků se staly důvodem k tomu, že vokálně instrumentální skupina Ignis, pod záštitou UIČR, obnovila svou činnost po mnoha letech v roce 1999, téměř v nepozměněné sestavě a všichni se shodli na tom, že jim aktivní muzicírování a melodická ukrajinská píseň jednoduše chyběly!:

Vladimír Šuťak - umělecký vedoucí, kytara, vokál
Viktor Rajčinec - manager, konga, vokál
Vádav Roleček - housle, vokál
Ota Kmínek - strunné nástroje
Bohdan Rajčinec - konga, vokál
Jaroslav Kára - kontrabas, vokál
Volodymyr Stasiv - klávesy, voál
Lydia Rajčinec - vokál


Nové společenské podmínky i přesvědčení všech členů skupiny, že písní řekneš vše a někdy možna více než na politických fórech, vedlo skupinu k tomu, že se rozhodla po mnoha letech znovu působit nejen v ČR, ale i na Východním Slovensku. Nové politické podmínky s sebou přinesly i možnost výjezdu skupiny do zahraničí, zvláště pak tam, kde žije organizovaná ukrajinská diaspora (Maďarsko, Chorvatsko).


Ukrajinská lidová píseň v podání Ignis je jistě novinkou pro řadu milovníků lidové hudby jako jako takové, poznáním pro ty, kteří nikdy netušili, že na území České republiky žije historická národnostní menšina, která, kromě jiného, předává svým potomkům píseň, přivezenou předky z různých koutů Ukrajiny, z ukrajinských etnických oblastí Slovenska, Polska, Rumunska.


Popularizace hudebního tělesa je v součastné době nemyslitelná bez nahrávek vydávaných na různých nosičích. Toho bylo možno dosáhnout pouze za sponzorské podpory pana Pavla Šuťaka, grantu vyděleného Magistrátem hl. m. Prahy pro zastřešující organizaci skupiny Ignis UIČR, vzácnému pochopení ředitelství Slovenského rozhlasu v Prešově.


Ignis - latinsky oheň
Ignis = oheň zceluje, léčí
Tato slova (Ignis) zapsal roku 1970 do kroniky skupiny dr. Orest Zilynskyj, významný etnograf ukrajinského původu s přáním, aby oheň v srdcích hudebníků po dlouhá desetiletí uzdravoval a zceloval duše posluchačů a napomáhal tímto pozvednutí národního povědomí a zároveň propagaci ukrajinské lidové kultury.

Tímto se stal dr. O. Zilynskyj jakýmsi „kmotrem" skupiny, která se bude i nadále snažit šířit jeho myšlenky tak, aby ohlas těchto bylo slyšet nejen na svidnickém hřbitově, kde dr. O. Zilynskyj spí svůj věčný sen.


Zprávu zpracovala kancelář UIČR podle autentických dokumentů.

foto:

CD Kronika 2002
CD Vže žuravli priletili 2000
Ignis  na festivalu Žijeme tady 2005 Liberec
Ignis na Dnech ukrajinské kultury 2005 Praha
Ignis 1973

Unian

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace