Ukrajinci.cz

Kozáctví

Poprvé se zmínky o kozácích objevují v písemných zdrojích konce 15. století. Objevení se kozáků sehrálo významnou roli v historickém osudu Ukrajiny. Kozáci byli zástupci sociální třídy svobodných lidí, kteří chránili svoji zemi a chránili hranice proti turecko-tatarské agresi.

V polovině 16. století kozáci založili svoji vojensko-politickou organizaci Záporožskou Seč. Měla vlastní vojenský a administrativní systém založený na principech kozácké demokracie. Kozáci vytvořili specifické politické instituce takové jako vojenské rady,  Koš záporožské armády a nejvyšší výkonné a právní orgány s odpovídajícími právními procedurami.

Kozáci vytvořili dostatečně početnou organizaci. K. Kasinský a S. Nalyvajko vedli kozácká vojska po dobu prvních významných povstání. Dobývali pevnosti, osvobozovali města a vesnice a zavedli svoji vládu v Kyjevské, Volyňské a Braslavské oblasti. Mezi ostatní významné kozácké předáky patřili - Taras Fedorovyč, Pavlo But, Jakov Ostrjanyn, Dmytro Guňa.

V roce  1633 polská vláda pod vlivem povstání právně uznala existenci pravoslavné církve (metropolitem byl Petro Mogila), ale v roce 1638 varšavský soud zrušil předchozí vybojovaná kozáky privilegia, včetně práva na vlastní zákonodárství, volby velitelů a omezení registrace.

Porážky kozáckých povstání konce 16. a začátku 17. století zhoršily i tak neveselé postavení Ukrajinců. Kozáčtí vůdci a také tisíce vzbouřených kozáků a vesničanů byli zničeni a jejich země - přerozděleny.  „Zlatá rovnováha\", která se uchovala počátkem 17.století se ukázala jako rovnováha pouze pro polské magnáty a statkáře, kteří si nevzali poučení z událostí  16-17.století. V ukrajinské společnosti docházelo k postupnému nárůstu síly před rozhodujícím konfliktem s Řečí pospolitou.

Článek byl převzat z portálu mfa.gov.ua.

Zdroj: http://www.mfa.gov.ua/czechia/czech/publication/content/354.htm

Kozáci - Tento článek je o obyvatelstvu jihoruských stepí...

Původ slova kozák je v tatarském slově kazak, což znamená \"svobodný válečník\" nebo \"bandita\".

Etnický původ kozáků má dvě teorie. První hovoří o uprchlých ruských a ukrajinských nevolnících a dezertovaných Tatarech. Tuto teorii uvedli v život sovětští historici. Komunistická vláda potřebovala prokázat, že kozáci nejsou samostatným etnikem ale pouze společenskou vrstvou, která se těší neoprávněným výhodám.

Postsovětští historici tuto teorii udržují při životě i nadále. Jinak by totiž likvidace kozáků prováděná bolševickou vládou, (расказачивание) naplňovala všechny znaky definice genocidy. Podle druhé vznikli především z Polovců (Kumánů), Pečeněgů, Baškirů, Oghuzů a dalších kočovných kmenů.

Skutečnost je taková, že kozáci vznikli usazením původních kočovníků na tzv. Divokém poli (Дикое поле), kde začali hospodařit. Postupně u nich získávali asyl uprchlí nevolníci z Ruska. Po dohodě s Petrem I. se kozácká území stala součástí Ruské říše, se zachováním značné míry autonomie.

V průběhu dalších staletí byla tato autonomie oklešťována. Např. volení atamani (выборные атаманы) byli nahrazováni atamany dosazenými z Moskvy (наказные атаманы).

 Osídlení

Hlavní oblasti kozáckého osídlení bylo pohoří Ural, povodí Donu a Dněpru. Původní osídlení kozáků bylo však v povodí Donu, kde sídlilo Donské vojsko a také v povodí Dněpru (na území dnešní Ukrajiny) tzv. Záporožská Síč, kde sídlili Záporožští kozáci, odlišní od ostatních skupin oděvem, účesem i výzbrojí.

Odtud se kozáci dále šířili směrem na východ. Kozáci připojili k Rusku Sibiř a dále pak Aljašku a vytvořili pak 17 dalších kozáckých vojsk. Nejznámější jsou Těrské, Zabajkalské, Semirečenské, Ussuriské, Astrachanské, Azovské, atd. Kubánští kozáci pocházejí z Ukrajiny, kde se usídlili na dněperském ostrově Chortycja u Záporoží (Záporožská Síč).

Odsud byli carevnou Kateřinou Velikou přesídleni na Kubáň, čímž mělo být ukončeno jejich nepřátelství s Poláky. V 17. a 18. století se kozáci značnou měrou podíleli na povstáních proti carskému režimu, zejména pod vedením atamanů Stěnky Razina a Jemeljana Pugačeva.

Později se kozáci stali de facto páteří carské armády a označení kozák se v době carského režimu stalo takřka synonymem pro vojáka. Po bolševickém převratu došlo na Donu k několika kozáckým protikomunistickým povstáním, která později přerostla do občanské války. Proto komunistický režim podnikl vůči kozákům genocidu a převážná většina kozáků byla zastřelena, internována nebo alespoň přesídlena do vyhnanství.

Zároveň již po bolševickém převratu přešla část kozáků vedená atamanem Buďonným (později maršál Sovětského svazu) k bolševikům, pod příslibem, že bolševici předají jejich kmenu půdu a statky, kdysi patřící velkostatkářům. Když Hitler zaútočil na Sovětský svaz, většina kozáků i přes antikomunismus a částečné sympatie k carskému režimu vstoupila do Rudé armády. Hierarchie

Tradičně jsou kozáci hierarchicky podřízeni atamanovi, nižší důstojníci jsou esaulové. Odznakem atamana je bulava, zvláštní rituální žezlo nebo palcát. U ukrajinských kozáků byl místo označení ataman používán výraz hetman.

Rozdělení

Rozdělení kozáckých vojsk (v závorce rok založení).

• Donské vojsko (1570)
• Kubáňské vojsko (1696)
• Terské vojsko (1577)
• Astracháňské vojsko (1760)
• Uralské vojsko (1591)
• Orenburské vojsko (1744)
• Semirečeskoje vojsko (1867)
• Sibiřské vojsko (1760)
• Zabajkalské vojsko (1851)
• Amurské vojsko (1858)
• Ussurijské vojsko (1889)

Původní záporožské vojsko bylo po nezdařené vzpouře, vedené Jemeljanem Pugačevem v roce 1775, převedeno do nepravidelného jezdectva a později přesídleno na tureckou hranici, kde vytvořilo základ kubáňského vojska. Uralští a orenburští kozáci se rozhodující mírou podíleli na kolonizaci Sibiře, zejména pod vedením atamana Timofeje Jermaka.

 Kozáci (rusky Казаки, ukrajinsky Козаки, polsky Kozacy, anglicky Cossacks) jsou skupina lidí, která v současnosti vykazuje prvky národa či etnika. V současné době probíhají intenzivní jednání mezi představiteli kozáků a moskevskou vládou o uznání kozáků jako samostatného národa a o obnovení alespoň omezené autonomie.

Představitelé vlády RF se naopak snaží z pozůstatků kozáků vytvořit policejní jednotky a podporuje možnost \"vstoupit ke kozákům\". V 16. století se začaly v jihoruských stepích usazovat původní kočovné kmeny, zakládaly zde osady (станицы)a přijímali pod svou ochranu i uprchlíky, kteří se chtěli vymanit z carského nevolnictví.

Museli se formovat do bojových skupin, jelikož byli nuceni se bránit proti častým nájezdům asijských nomádů. Svobodný život si nakonec na carovi vymínili výměnou za ochranu hranic ruského státu. Nejstarším kozáckým vojskem je vojsko Donské.

Po dohodě s cary rozšiřovali hranice Ruské říše a chránili její hranice. Tak vznikala nová vojska (donské vojsko, volžské vojsko, amurské vojsko, ussurijské vojsko, apod.). Tato vojska postupně utvořila jejich současné rozdělení. Jinou historii má jen Kubáňské vojsko, které vzniklo přesídlením Zaporožských kozáků (ukrajinců) do podhůří Kavkazu.

Zaporožci bránili expanzi polských knížat a německých rytířů na území Ukrajiny. Poté, co Kateřina Veliká uzavřela s Poláky smlouvu o neútočení a spolupráci, Zaporožci ve vojenských střetech pokračovali a proto byli rozhodnutím panovnice odsunuti z Polské hranice na východ. Celou svou vojenskou historií byli kozáci elitní složkou armády, podobně jako \"britští\" Gurkhové.

Citováno z „http://cs.wikipedia.org/wiki/Koz%C3%A1ci\"

zpět na seznam článků